Propeller-Schwarz-Gustav Schwarz GmbH

 

Ochranná známka firmy  

 

.....Firma Gustav Schwarz byla založena v r.1882 jako nábytkářská firma (Möbel-Schwarz) později začala vyrábět dřevěné letecké vrtule a přejmenovala se na „Propeller-Schwarz - Gustav Schwarz GmbH“ se sídlem v Berlíně. Otec Gustav měl dva syny, Gustava a mladšího Otta. V r.1917 si oba bratři v rámci firmy postavili první laboratoř na letecké vrtule a snili o stavbě speciálních vrtulí. Oba společně se v r.1920 začali podílet na rozvoji laboratoře. V r.1923-24 bylo ročně vyrobeno asi 400 dřevěných vrtulí, jejichž výroba byla v r.1929 patentována.

 

    Dům rodiny Schwarzů z r.1900 v Berlíně, byl zničen při náletu v r.1944                 Bratři Schwarzové v kanceláři firmy

 

Známí sportovní letci, jako Ernst Udet a Elly Beinhorn , stejně tak jako továrny na výrobu sportovních letadel, používali vrtule s „černým ptákem“( Schwarz Vogel ) – ochrannou známkou firmy. C. Dornier zkonstruoval v r.1929 první „vodní“letadlo „Do X“, kde bylo pužito 12 dřevěných vrtulí firmy Schwarz. Také jedna vzducholoď jimi byla vybavena. Letadla, která používala vrtule firmy Schwarz : Heinkel „HD 21“, „1212“ ( r.1927 ), „Grasmücke RK 96“ (1929),  Klemm „KL 25“, „KL 26“, Junkers „Ju 52“ ( 1932 ), Arado „AR 196 VI“ ( 1937 ), Arado „95 B“ ( 1938 ), Heinkel „HE 59“, Junkers „Ju 87“ a „Ju 88“ (1941-42 ) a Messerschmitt „Me 109“ ( 1942 ).

Od r. 1933 chodili Hermann Göring a Ernst Udet  asi 2x do roka do firmy Schwarz, aby se informovali o vývoji a produkci. Japonci jako první cizinci koupili r.1932 od firmy patent na výrobu vrtulí.

Ve firmě panovaly dobré pracovní vztahy. Zaměstnanci nikdy nestávkovali. Pracovní doba byla 48h týdně, pracovalo se na směny.  V r.1936 byly založeny odštěpné závody v Eilenbugu a Prossenu. Nevyráběly se pouze dřevěné vrtule, ale i zařízení k lisování plechů letadel.

Druhá laboratoř byla založena teprve v r.1942/43 architektem prof. Egonem Eiermannem.  Firmě se začalo zvyšovat jmění podmíněné rozvojem průmyslu. Druhá laboratoř byla také využita k dalšímu rozvoji vrtulí. Zde byly postaveny lisy, které byly na tehdejší dobu pokrokové. K dalšímu zvýšení pevnosti byly vyvinuty kovové hrany. Vrtule byly známy ve světě a byly povážovány za kvalitní a stabilní. . Později byl vyvinut stroj, ve kterém se vrtule soustružily podle formy. Stroji se říkalo „kopifréza“ ( Kopierfräsen ).Ty se vyráběly v Sudetech. Technici a inženýři zkoumali funkci vrtulí, zkoušeli různé druhy dřeva, stejně jako pevnost vrtule při vzdušných bojích.

Ačkoli byl Otto mladší, převzal ve firmě roli „šéfa“. Během 2.SV byl velitelem obrany na ministerstvu letectva. Podléhal mu resort výroby vrtulí v celém Německu, vedený pod názvem „Ring T 5“.Většina německých letadel, jako např.Junkers a Messerschmidt, nasazených v 2.SV, létala s vrtulemi firmy Schwarz. Ministerstvo vždy zadalo úkol, jaký počet kusů se má vyrobit.

Průkaz G.Schwarze                       Průkaz O.Schwarze

Dvoulisté vrtule, které byly používány za 1.SV, byly zastaralé, protože s nimi  nebylo možné zvyšovat  rychlost. Bylo nutno postavit vrtule tří až čtyřlisté. Ty byly vyráběny z ušlechtilého dřeva – buku. Dřevo sháněl G. Schwarz po celém Německu. Sušilo se v sušicích komorách, vrstvy dřeva   byly slisovány na třetinu jejich původní tlouštky, klížením se udělaly hranolky, byly nařezány pásovou pilou, hoblovány a rašplovány do příslušného tavaru, broušeny, po zkouškách lakovány, a s pečlivostí na měřicím přístroji vyvažovány. Dobře vypracované vrtule byly nasazeny do rotoru letadla a zkoušely se při nejvyšší i regulované rychlosti. Vrtule byly extrémě pevné.

V časech, kdy se firmě nejlépe dařilo, bylo zaměstnáno v provozech v Berlíně, Eilenburgu a Prossenu a později v Litoměřicích, celkem 2 až 3 tisíce pracovníků. Během války  firma spadala pod ministerstvo letectva ( Reichsluftfahrtministerium ). Ve firmě nebyl krom jednoho žádný aktivní nacista. Nikdo z rodiny Schwarzů nebyl členem NSDAP.

Ve válečných letech bylo vyrobeno denně od 50 do 60 vrtulí. To určoval „letecký program“. Pracovní doba musela být rozšířena na 72h týdně. Zakázky leteckých firem  musely být potvrzeny  ministerstvem letectva.

Po bombardování Berlína v r.1942 bylo nutno výrobu přesunout do bezpečí, mimo dosah bombardérů. Byl vybrán bývalý pivovar v Litoměřicích v tehdejších Sudetech, kam byla přesunuta kompletní výroba. Objekt ležel v podzemí a proto za války nebyl poškozen. Po skončení války byli úředníci i zaměstnanci přesunuti zpět do Berlína. Sověti demontovali veškeré zařízení firmy a transportovali ho do Ruska. Bývalá hlavní továrna v Eilenburgu byla také zničena, V Prossenu zůstaly přístroje na lisování plechů k letadlům, ty si ale Sověti nevzali. Podnikový ředitel byl zajat a z Ruska se nikdy nevrátil. Z firmy nezbylo nic. Poválečná výroba vrtulí byla  zakázána. Muselo se začít znovu........

Poznámka: Výše uvedený text je souhrnem faktů popisujících historické skutečnosti  tehdejší doby a nemá žádný ideologický podtext.

 

Historie Labskozámeckého pivovaru

Albis-Werke ve výpovědích vězňů

Zápisky rozvědčice

Plány a dokumenty

Fotogalerie